.. Filozofie…...

Koně NEMAJÍ ego a neprožívají pocity jako závist nebo chamtivost, takže je jejich chování velice předvídatelné.
Do setkání s člověkem nevnášejí touhu uškodit či podvést.
Ve světě lidí je však nevypočitatelnost hluboce zakořeněná...



"Váš kůň může být vaším zrcadlem. Zrcadlit vaše nitro, zdraví, psychickou rozpoloženost...
A ne, řekla bych to klidně ještě trochu jinak. Může být vaším obrazem, protože vy jste umělcem, který musí vědět, po kterých barvách sáhnout a jak má vaše dílo vlastně vypadat ;)"



"Sedím na náměstí uprostřed města. Jsem na lavičce sama a sleduji vše kolem. Všichni někam pospíchají, stále se někam ženou. Sotva dosáhnou jedné touhy, hned mají další. A zapomenou tak lehce na tu předešlou. Plno lidí drží mobily, tablety... Několik lidí ani nic nedrží, ale i tak stále mluví. Zbrklé pohyby, rychlé kroky. Sem tam se objeví skupinka, která se od nich liší. Ale všichni mají jedno- mají svůj život v městském ruchu. Mají zodpovědnost sami za sebe, jejich život se točí jen kolem rodiny a přátel. Mohou cestovat, chodit na večírky, utrácet za cokoliv se jim líbí.
Ale...
Možná mají práci, která je nebaví. Možná ani neví, co chtějí vlastně dělat. Neplní si vlastní sny, nemají žádné cíle. Prostě žijí. Nemají ale ani to, co já- stejně jako já nemám to, co oni.
Jak já nechápu jejich životní styl a přijde mi nenaplněný, tak oni nepochopí nikdy ten můj. Mé srdce totiž nepatří jen té rodině a přátelům, má zodpovědnost se nedělí jen na mě a lidi kolem mě. Cítím se beztak bohatší. Jako kdybych měla něco víc než oni.
Zastavil se čas, vnímám každý dech, každý jejich urychlený krok a usmívám se. Nutí mě to vstát, opustit město a jít úplně jiným směrem- pryč z toho ruchu, pryč od těch davů. Směr je jasný- ONI. Ty okamžiky s nimi jsou víc než by slova vyjádřila. Jsou pro mě něčím, bez čeho už si svůj život neumím ani představit. Vděčím jim za to, jaká jsem, kým jsem. Vděčím jim za uvědomění, za ty pocity, za ten klid, tolik myšlenek... Vděčím jim za mnohé a denně za to děkuji. Děkuji za ně."



"Práci ze země beru jako první a zároveň nejzákladnější a věnuji se jí nejvíce. Jezdectví je pak pro mě další kapitolou, která může krásně navázat právě na tu první, předchozí. Vše ale samozřejmě začíná úvodem, aneb rozhodnutím jít touto cestou, ovlivnit svůj přístup, změnit sám sebe a přijmout tento životní styl-příběh. Protože potom to je napořád- ovšem pokud to myslíte vážně."



"Oni stále mluví, stačí jen poslouchat..."



"Člověk přece musí něco chtít,
musí mít před sebou nějakou cestu,
o které ví, kam vede.
A když věří, že je správná,
má po ní jít a třeba i zakopávat o kameny..."



"V jeden den jsem zažila tak krásný pocit... Něco, co předčilo všechno krásné předchozí.
Po skvělém tréninku jsem jela s dobrou náladou přímo za svýma koníkama. Chtěla jsem vzít všechny tři najednou trochu potrénovat. Už jak jsem přijela a zavolala na ně, tak Cookie stál v pozoru nachystaný u branky :) Trochu jsme všichni spolu popracovali a pak to začalo- když jsem si začala každého z nich brát zvlášť a došla řada na Cookieska. Všechno kolem najednou nebylo. Nebylo nic, jenom my dva. Sof se Zoukiem se spokojeně pásli a my si s Cookiem kolem nich hráli. Nedokážu ani slovy popsat, jaké to bylo, ale jistě vím, že si přeji, aby něco takového mohli zažít všichni se svými koňmi <3 Taková zvláštní kombinace dvou dobrých nálad u dvou rozlišných druhů (člověk a kůň), které se spojí a stanou se jedním celkem. Následovaly neuvěřitelné pokroky, srdečné hraní a takové výbuchy radosti! Běhání, skotačení, ale i přesnost v jednotlivých cvicích. Já už ani nevím, jak to popsat, ale tak moc bych se o to chtěla podělit! O tu sílu, o tu energii, o ten pocit...
Cookie je pro mě neuvěřitelný kůň. To, co s ním cítím, prožívám, to je prostě... fantazie. Kolikrát si říkám, že to nemůže být skutečné, jak je svět s ním plný barev a všeho tak krásného.
Ty pocity, kdy si o mě opře hlavu a je doslova se mnou. Jak z něj cítím to, co jsem nikdy u koní neprožívala. Cítit to, že vás má kůň rád a myslí to s vámi vážně. V ten moment si uvědomíte důležitost tohoto vztahu a za nic na světě o něj nemůžete přijít.
Ten pocit, co prožívám, když mě nese s větrem o závod, když vidím, že bez sedla, uzdy nebo jakékoliv jiné výstroje je jeho krok pode mnou tak jistý a hrdý.
Když si uvědomuji, jak vnímá mé myšlenky a energii. Jak reaguje jen na ně. A pak ta jeho dnešní radost- to byl snad výbuch skotačícího hříběte- při které jsem nemohla v ten moment dělat nic jiného než se od srdce smát a mít v očích slzy - SLZY ŠTĚSTÍ.
Děkuji, můj příteli. Děkuji, můj Cookie, za toto všechno..."



Neexistují problémoví koně (či poníci), pouze koně, kteří mají problémy s jednáním lidí.



Už je to chvíli, kdy jsem ucítila něco neskutečného. Něco, na co nejsou slova, ale já se to přesto snažila popsat. Často se mi to dělo s Cookiem, při našem společném tréninku a hraní. Jindy u Zoukieho převážně při terapiích nebo když terapeutil mě samotnou. Sofie je se mnou spojená, zrcadlí to, co mám uvnitř sebe samotné. U ostatních koní občas také něco přijde, od klientů cítím vnitřní energii mnohem intenzivněji než dříve.
Teď jsem měla ale složitější období, ponořila jsem se hodně sama do sebe, svého vztahu a vlastního já. Životní styl jsem obrátila vzhůru nohama a našla konečně to, co mě udělalo úplnou. Vztahy s lidmi jsou stále mou slabší stránkou, ale snažím se, ač je to někdy tak těžké. Komunikace s koňmi je jiný svět, do něj se tak ráda ponořím a nic kolem jiného není. Vše je tak jiné, tak krásné. To je ten svět, ve kterém bych chtěla zůstat. Takový, který si snažím přenést co nejvíce do běžné reality.
Dnešní pocit byl tak silný, opět nepopsatelný. Pustila jsem koníky na travnatohliněnou jízdárnu, kde nebylo blátivo a ani moc zamrzlé, tak akorát na poběžkání. Koníci to přivítali s rychlýma nožkama a místy i zadkama ve vzduchu. Občas se někdo zastavil (hlavně Zoukáček, který zrovna přijel po terapii) a žďobl si trošku travičky. Po pár radostných kolečkách a uvolnění "pod pokličkou", jsem vydechla. V ruce dlouhý bič jako ukazovátko, druhá ruka nápomocné ukazovátko. Dala jsem signál k přivolání. Jin Jang (Cookie a Sofie) se vztyčenýma hlavama a vzrušením bok po boku ke mně přišli. Vykouzlili mi okamžitě úsměv na tváři. Pozornost jsem zaměřila na Maličkého (Zoukáčka), ten zvedl hlavu od travičky a též pozorně přišel a zařadil se automaticky k druhému boku Cookieho. Uvolnila jsem se a jen vnímala. Koně se rozešli. Ta energie, ta pozornost. Často to cítím od Cookieho, je mi tak čitelným, s ním je vazba mezi námi nejužší. Teď to bylo jiné. Teď to bylo nové! Samozřejmě se všemi třemi najednou pracuji už delší dobu, ale teď bylo něco přece jen jinak. Teď přišla přívalová vlna trojté energie, která byla jakoby celistvá, v jednom kuse. Nemusela jsem nic, bič se táhl podél mých kroků ve skleslé ruce. Druhá ruka se též neúčastnila. Jen jsem vnímala, jak jdu a oni se mnou, oni jako má součást. Bylo to tak jasné, tak čisté. Neblázním, jen hledám pravá slova, ale ono to vážně popsat nejde. I já, jako mnozí jiní, často používám frázi "Cítíte to?".
Ono to lépe říct slovy nejde. Jako definice pravé čisté lásky.
Byla jsem dneska znovu Objevitelem...



TOPlist